Speedyho jsme přivezli ze zahraničí jako mladého hřebce a z počátku to vypadalo, že bude hodně problematický. Po kastraci útočil bezdůvdodně na lidi, kousal a kopal. Většina lidí by se takového koně asi vzdala, obzvlášť když jsme ho pořizovali dětem do jezdeckého kroužku, ale co s ním? Pošlete ho dál, aby totéž dělal někomu jinému? Ne. Pořád nám něco v podvědomí říkalo, že to bude dobrý kůň a že mu jenom někdo něco dříve udělal. Trvalo to nějaký čas, ale vyplatilo se. Dnes má sice stále občas svojí hlavu, ale k dětem a jezdecky úplný miláček, který má za sebou i úspěchy v soutěžích a na další se určitě rád vypraví.
